ČR a využívání recyklovaných šedých vod ve veřejných budovách

16. 10. 2022

Jako šedou vodu označujeme splaškovou odpadní vodu z domácností a neprůmyslových budov, která neobsahuje moč a fekálie. 

Jak jsou na tom v České republice s využíváním šedé vody veřejné budovy?

V řadě zemí je obvyklé, že veřejné instituce a instalace pro veřejnost jdou co se týká udržitelného přístupu příkladem - viz školy a školky v Rakousku, administrativní budovy v Bruselu, letiště a nádraží, parky v řadě zemí - např. v Austrálii atd. Ideální by bylo, tak jak je to v řadě zemí obvyklé, kdyby zadání projektu nové stavby nebo rekonstrukce obsahovalo povinně požadavek na cirkulární přístup, a tedy i minimalizaci spotřeby vody a její případnou recyklaci.

U nás jsme zatím na začátku, asi tak 20 roků za Německem, obvykle jako první jsou ochotní jít do neznámého nadšenci a to „na černo“, pak developeři, kteří to použijí při tvorbě PR a následně ceny a ti, kterým se to ekonomicky vyplatí nebo mají nedostatek vody. Realizovány jsou, co se týká budov používaných veřejností - hotely, obytné domy - jednotky objektů za rok. V objektech ve vlastnictví státu a měst - školy, administrativa, se pomalu začíná s jejich realizací uvažovat, dotační program na podporu využití recyklovaných šedých vod ve veřejných budovách se údajně připravuje.

Jaké možnosti v této oblasti mají města a obce a využívají je dostatečně?

Města a obce se zatím recyklací vod ve svých objektech zabývají pouze ve stádiu úvah. Jak již bylo řečeno, program se připravuje, ale většinou není ekonomicky výhodné recyklaci instalovat, pokud by se realizovala recyklace jen jako jednorázová akce - velké investiční náklady. Zajímavější je ji uskutečnit jako součást rekonstrukce stavby nebo u nových objektů, tam by to mělo být povinnost.

Největší překážky pro širší využívání šedých vod a jak je lze odstranit?

Největší překážka je uměle vytvořená, a to antikampaní, proti využití recyklovaných vod. Odstranit ji lze objektivním informováním a legislativou, která bude praktická a opatření v ní odpovídající skutečným rizikům (viz Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/741). Asi největším nesmyslem v této oblasti je výklad, kdy závlaha recyklovanou vodou - obvykle jen přebytek nepoužitý na splachování, má být administrativně řešena jako vypouštění do vod podzemních. Paradoxně, pokud recyklovanou vodou budu chtít zalít záhon růží, tak potřebuji vyjádření hydrogeologa, povodí, atd. a v rozhodnutí po mě bude úřad chtít 2 x ročně slévaný vzorek. Už jen administrativní úkony a náklady na vzorkování spolehlivě zájemce odradí.